Práva (Rights)

Logické důsledky aktérství a pasivního Zlatého pravidla. Je-li dán aktér, který může jednat, a pravidlo proti tomu činit druhým to, co by si nepřáli, aby bylo činěno jim, plynou jistá hranice už ze samotného uvažování: meze, které druzí nesmějí překročit bez souhlasu, ohledně aktérova těla, vlastnictví a dohod. Právo je jedna z těch hranic, pojmenovaná. Každý aktér, který umí uvažovat, je dokáže odvodit; nejsou udělována držiteli moci ani hlasováním. Zavazují každého stejně: nárokuj si nějaké právo a dlužíš totožné právo každému aktérovi, jako jsi ty, takže kdokoli překročí hranici druhého, propadá ochranou té své. Práva říkají jen to, co ti druzí nesmějí činit, nikdy to, co ti musejí poskytnout — „právo", které by potřebovalo někoho donuceného, aby je dodal, by samo porušovalo Zlaté pravidlo, takže je to moc převlečená za právo, nikoli právo. Mají význam jen tam, kde je překročení vůbec možné.